Něco si přej

Dnes mám k psaní nádherné téma: přání. Dozvíte se, nebo se ujistíte, jak si přát, aby se vám přání plnila. Pro mě je to téma, ba i praxe, zcela normální a běžné, proto je pro mě těžké uvěřit, že existují lidé, kteří v plnění přání nevěří. Lidé, kteří stojí nohama na zemi a nelítají hlavou v oblacích, k vlastní škodě.

Jak to máte vy? Máte už dlouho nějaké větší přání? Přejete si něco cíleně skoro pořád a nadšeně sledujete, jak se vám vše plní? Nebo byste byli rádi, aby to tak bylo, ale nejde vám to? Přejete si, jak vás napadne, nebo máte svůj soukromý rituál? Nebo takovým věcem vůbec nevěříte a podobné články čtete jen proto, abyste v nich hledali "nelogičnosti" a ty pak mohli vítězoslavně sdělit ostatním?

Náš svět mezi námi v plnění přání nedělá vůbec žádné rozdíly. Dualita šťastlivců a smolařů je jen iluzí. Jde o to, umět si přát dle pravidel naší reality, což se může naučit úplně každý. Co k tomu potřebujete? Někdo jen trochu vůle, představivosti a schopnosti vnímat a usměrňovat své myšlenky a emoce, někdo přehodnocení všeho, čemu doposud věřil. Nicméně to stojí za to.

Klidně si klepejte na čelo, ale taky to můžete zkusit. Nic za to nedáte. Maximálně můžete dostat, co chcete.

Přání jako čin má tři kroky:

1) umět říct, co chcete,

2) umět uvést přání do pohybu

3) umět přání přijmout.

1. Umění říkat, co chci

Věděli jste, že "Abrakadabra", slovo používané už ve 2. století n.l., znamená: "Vytvoř se, co říkám?" Ano, nejsme ani zdaleka první, kdož znají sílu vysloveného přání.

Říkat, co chcete, však může být oříšek. Uvedu příklad. Šla jsem jednou v létě na procházku se dvěma lidmi. Procházeli jsme se po pěkně upravených chodnících mezi posečenou trávou, když tu jsme spatřili uprostřed chodníku psí hovno. Bylo nepřehlédnutelné, rozhodně ho nestvořila čivava. Mě nijak zvlášť nezaujalo, měla jsem hezčí věci k pozorování, ovšem dvojici jdoucí se mnou z nějakého důvodu to hovno uchvátilo natolik, že mu věnovali další půl hodinu své pozornosti. Mluvili o tom, jak někdo může nechat takový svinčík uprostřed chodníku a nějak se jim podařilo tento ojedinělý čin zobecnit na celou lidskou populaci: nepořádnou, nezodpovědnou, línou a ignorantskou. Toto téma je nenechalo chladnými, oba byli rozhořčeni na nejvyšší míru.

Když se zamyslíte, jistě znáte podobné situace ze svého života. Situace, kdy se člověk zaměří na to špatné a věnuje tomu spoustu pozornosti, zatímco tomu dobrému minimum. Například: všimnete si, když se na vás prodavačka v obchodě usměje? A kolik času věnujete ocenění této situace? Deset sekund? A když se naopak chová neurvale, všimnete si toho? A kolik tomu věnujete času? Jestlipak ještě cestou nadáváte a doma si na to stěžujete své drahé polovičce? Nebo: když je dálnice perfektně průjezdná, kolik času věnujete ocenění tohoto pořádku? Vyprávíte doma dlouze o tom, jak dobře se vám jelo? Vysvětlujete průjezdnost cest rychlou a precizní prací cestářů, případně dobrou péčí vlády? A když je naopak zácpa, kolik pozornosti věnujete jí?

Pokud vám tohle srovnání připadá absurdní, zamyslete se nad tím nepoměrem opravdu hluboce, protože jen sami sobě bráníte ve štěstí a pohodě, dokud se soustředíte více na vše špatné, než na vše dobré.

Chápete, o čem mluvím? Dle mého pozorování naprostá většina lidí naprostou většinu času věnuje pozornost tomu, co NECHCE: brzkému vstávání, nedostatku času, nedostatku financí, nemocem a úrazům, nevhodnému chování druhých lidí, nechutnému jídlu v jídelně, špatnému stavu silnic, politickým aférám a tak dále. Proto si taky tak často stěžujeme. A tím si ztěžujeme život. Protože vše, čemu věnujeme pozornost, ať už pozitivnímu či negativnímu, si i do budoucna přitahujeme do své reality.

2. Umění uvést přání do pohybu

Všechno, co jsem napsala o umění říct, co chcete, nemá žádnou sílu bez druhého kroku. Nejde totiž zdaleka jen o slova, která vyslovíte, ty jsou pouhou pomůckou. Hlavním motorem přání je váš pocit z věcí/událostí, které chcete.

Kdo jste někdy četli o čarodějích nebo jste hráli Dračí doupě, budete mi nejspíš dobře rozumět. Podobně jako čarodějové potřebujete i vy (mag-)energii k tomu, aby vaše slova stvořila funkční kouzlo. Touto energií není nic jiného než emoce (v latině emotio, přičemž motio znamená "pohyb"). Emoce tedy uvádějí vaše vyslovené přání do pohybu.

Vytváříme realitu svého života

Jak už jsem psala, svou realitu tvoříme tak, že si do ní přitahujeme to, čemu věnujeme pozornost. Nebudu tuto tezi dlouze obhajovat, stačí si poslechnout třeba kvantového fyzika Jana Raka, nebo koho uspokojí i méně vědecká verze, tak přečíst knihy od Ester a Jerryho Hicsksových (doporučuji začít knihou "Sára"). Zdrojů je dostatek. Já budu pro účely tohoto článku prostě předpokládat, že to tak je: přitahujeme si to, čemu věnujeme pozornost. A můžeme to dělat buď nevědomky, nebo se ujmout vedení a být aktivními tvůrci svého života.

Opravdu jsme jako čarodějové. Řekneme zaklínadlo (=co chceme), soustředíme na něj energii (= procítíme pozitivní emoce) a realita se podle toho utvoří (=kouzlo). Můžeme si vybrat, zda budeme používat magii černou (zaměření se na to, co nechceme) či bílou (zaměření se na to, co chceme).

Příkladem bílé magie mohou být věty typu:

"Děkuji ti, že jsi přišel včas."

"Ten dopravce, který mi dovezl balík, byl tak milý! Dokonce mi s ním pomohl do schodů!"

"Ten správný muž pro mě někde existuje a já věřím, že se setkáme."

"Vypadá to, že se u toho malování dobře bavíš."

Příkladem černé magie mohou být věty typu:

"Konečně jsi jednou taky přišel včas."

"Proč musím vždycky narazit na nějakého debila?!"

"Já mám prostě na chlapy smůlu."

"Vodovými barvami se nemaluje přes sebe! Podívej se, jak hrozně to vypadá!"

Můžete zkusit toto: vezměte si papír a tužku a sepište si seznam vašich negativních přání, neboli toho, čemu nechtěnému často věnujete pozornost. Je to pro vás informace, jaké nechtěné věci si sami přitahujete do svého života.

Ještě jedna věta pro příklad. Tu rozeberu podrobněji:

"Prosím tě, buď už zticha! Copak nemůžu mít chvilku klidu?!"

Přestože věta "buď už zticha" a podobné mohou vypadat jako pozitivní přání, protože v nich verbálně nezní "ne", je v nich zápor evidentně vyjádřen pocitem. Řeknu-li: "buď už zticha" a cítím u toho negativní pocit, v tomto případě odpor k hluku, pak se soustředím na hluk a tedy ho i nadále přitahuji do své reality.

Je úplně normální, dokonce žádoucí, začít proces přání uvědoměním si toho, co NECHCI: hluk. Dalším krokem je říct, co CHCI: ticho. A tím nejpodstatnějším krokem je mít ze svého přání dobrý pocit. Dokud si přeji ticho, ale myslím přitom na hluk a cítím se rozmrzele, pak stále přitahuji hluk. Teprve když pomyslím na ticho a cítím se příjemně, přitahuji ticho.

Naladit se

Jednou možností, jak se naladit na ticho a začít ho přitahovat, je OCENĚNÍ. V duchu či na papír si sestavím seznam toho, co všechno na tichu oceňuji, a snažím se jednotlivé položky příjemně prožít. Například: 1) Když je ticho, je mi dobře, jsem uvolněná, 2) v tichu se mi dobře přemýšlí/pracuje, 3) když je ticho, znamená to, že moje děti spí a já mám čas pro sebe; pomáhá představivost či příjemná vzpomínka na chvíli, kdy bylo ticho, a vy jste si to užívali.

Pokud vám oceňování nejde, zkuste úplně odvést pozornost na příjemnější téma, nebo začít dělat něco, co máte rádi, nebo začít oceňovat cokoli, co se vám oceňuje snadno. Zkrátka nevěnujte pozornost hluku a místo toho věnujte pozornost čemukoli příjemnému.

Chování vycházející ze špatného pocitu

Můžete si všimnout, že pokud nějakou situaci řešíte se špatným pocitem, nikdy to nedopadne dobře. Například vypěníte na hlučné dítě tak, že sami zařvete (další hluk) a dítě se rozpláče (ještě více hluku a neklidu). Pak to dlouze urovnáváte a nemáte z toho ani dobrý pocit, ani ten požadovaný klid.

Pokud se však naučíte nacházet dobré pocity PŘED TÍM, než situaci začnete řešit, často se vyřeší úplně sama a k prospěchu vašemu i dalších zúčastněných. Nemusíte mi hned věřit, prostě to zkuste. Není to jednoduché, alespoň pro mě ne. Kdyby bylo, nepsala bych na tento blog články potvrzující moje vlastní opakované selhávání. Ovšem jakmile se vám jednou povede navodit si dobrý pocit před tím, než jdete něco řešit, a poznáte, jak snadno pak vše plyne, už tomu budete navždy věřit a jednotlivá zakolísání nebudou znamenat mnoho. Dokonce možná budete mít sílu se nad svými nezdary chápavě pousmát, protože budete vědět, že se máte zase příště o co opřít.

Váš osobní zdroj dobrého pocitu

Další z pomůcek, jak si v nepříjemných situacích navodit dobrý pocit, je předem zjistit, u čeho máte dobrý pocit takřka vždy. Třeba když myslíte na pláž v Karibiku. Nebo na štěňátka. To pak lze využít, kdykoli se potřebujete lépe naladit, abyste začali přitahovat lepší věci. Ideální je najít si takový zdroj dobrého pocitu, který můžete využít KDEKOLI.

Například můžete mít skvělý pocit, když si jdete zaběhat, ale to asi většina z vás nemůže použít v práci, nebo když zrovna řídíte či třeba kojíte. Ale můžete mít také dobrý pocit, když si představujete pocit z běhu. Nebo když se desetkrát zhluboka nadechnete a vydechnete. Nebo když se zadíváte na nebe. Nebo když v duchu oceníte vztah, jaký máte se svou babičkou. A tak podobně.

Jakmile se začnete cítit dobře, nebo dokonce skvěle, VÍTE, že jste si přestali přitahovat věci, situace a lidi, které nesnášíte.

Jakmile se cítíte dobře ohledně věci, kterou chcete, VÍTE, že jste si ji právě začali přitahovat do vašeho života.

V tomto případě je důležitý cíl, ne cesta

Nesnažte se určit CESTU vašeho přání, určujte pouze její CÍL. Například pokud si přejete dům, nezabývejte se v duchu tím, JAK ho získat. Pouze si představujte, že už ho máte a oceňujte všechno, proč je úžasné dům mít. Dělejte vše pro to, abyste u toho prožívali dobré pocity. Neurčujte cestu, protože byste se zbytečně omezovali a bránili svému přání. Nedokážete odhadnout všemožné spletité cesty plnění vašeho přání.

Když se vám splní nějaké přání, nejspíš pak budete zpětně sledovat jeho cestu s úžasem. Bývá spletitá. Pak pochopíte, co tu píšu: že takovou byste nevymysleli.

Proč

Nebuďte příliš konkrétní, spíše říkejte, PROČ něco chcete. Hledáte dům ke koupi a přejete si v něm mít kuchyň svých snů? Pak nejde o to, abyste v mysli či na papír načrtli přesný rozměr kuchyně s rozmístěním všeho, co do ní patří, a přemýšleli, zda má být lednička od linky vpravo či vlevo. Běžte více do hloubky, k pocitům. Třeba chcete mít v kuchyni okno, protože milujete představu dívání se z okna u umývání nádobí. Nebo chcete mít v kuchyni spoustu pracovního prostoru, protože toužíte svým dětem předat lásku k vaření a pečení, a dokážete si přesně představit, jak bude úžasné, až kolem vás budou vaše děti nadšeně a se smíchem běhat se vším náčiním a surovinami.

3. Umění přijímat

Umíte přijímat svá vlastní přání? Nebo váháte, protože to vypadá "až moc dobře na to, aby to mohla být pravda"? Takový pocit možná máte z tohoto článku :-))

Jde vlastně jen o to stále a nekompromisně věřit ve své přání, ve vytoužený cíl. Když na své přání pomyslíte a tělem se vám rozline příjemný pocit, pak děláte vše pro to, aby se splnilo a vy jste ho přijali. Nic víc dělat nemusíte! Dělejte pro splnění svého přání, jen to co CHCETE, což znamená zase jen to, z čeho máte DOBRÝ POCIT.

V momentě, kdy začnete sami sebe tlačit do činnosti, která podle vás vede ke splnění vašeho přání, ale tu činnost děláte s odporem, pak bráníte splnění přání.

Popírá to vše, co jste se učili celý život? Pokud ano, odpovězte si na tohle: máte život přesně podle svých představ? Každý den se probouzíte i usínáte s širokým úsměvem na rtech a pocitem, jak je život neskutečně nádherný? Můžete odpovědět: to sice ne, ale to ani není možné.

Je to možné. Být "sluníčkář" není nadávka, ale možná a nádherná realita. Jako malé děti jsme úplně všichni věděli, že život je náš a můžeme si s ním dělat, cokoli chceme. Nepohybovali jsme, dokud jsme se nenaučili pochybovat. Dokud jsme neuvěřili, že život je boj, že je potřeba si vše zasloužit, že je normální zažívat běžně nespravedlnost, nechat po sobě plivat a podobně. Uvěřili jsme, že je normální, když realitu našeho života určují rodiče, učitelé a další autority, jen ne my.

Tak si teď zkuste představit, že svůj život, jeho směr a podobu, máte plně ve svých rukou. Na sto procent. Není to nádherné? A že je to taky děsivé? Jistě, pokud jsme si zvykli předávat odpovědnost za náš život druhým lidem a okolnostem, pak přijmout plnou zodpovědnost sami za sebe může být děsivé. Ovšem větší svoboda jde vždy ruku v ruce s větší zodpovědností. Je na každém zvážit, zda mu to stojí za to.

Proto jsem psala, že pro někoho může být učení se přát si o překopání všeho, co se doposud naučil.

Jednou stačí

Jakmile jste jednou vyslovili přání a dali mu potřebnou energii, nemusíte ho donekonečna opakovat. Jednou to stačí. Vše se okamžitě začíná utvářet ve prospěch vašeho přání. Takže nejde o to, neustále se soustředit na vytoužený dům. Jde o to, cítit se dobře z jakéhokoli důvodu, a tím umožňovat přijetí svého přání. A abyste se v životě cítili dobře, to chce trochu cviku. Jak na to, to je zase na jiný článek, ale aspoň stručně několik možných způsobů.

Je dobré si zapamatovat, že kdykoli se cítím nepříjemně, znamená to, že myslím na to, co nechci, a dál to k sobě přitahuji. Proto se zastavím z kolotoče činností, slov, práce a čehokoli jiného a na deset vteřin až minutu se soustředím:

1. a) formuluji si, co nechci, b) přeformuluji, co tedy CHCI, c) oceňuji to, co chci, tak dlouho, dokud se necítím dobře.

2. a) formuluji si, co nechci, b) položím si otázku: "Jak by mi bylo bez této myšlenky?"

3. Zeptám se sám sebe: "Na co bych myslel, kdybych teď byl veselý?" a odpovím si. Pomůžu si představivostí, aby se dostavil dobrý pocit.

Žádný strach

Může vás napadnout: a co když začnu myslet na něco hrozného, co by se mohlo stát: třeba na to, že by někdo z mých blízkých umřel? Také se vše hned začne formovat ke splnění tohoto negativního "přání"? V podstatě ano, v tomto případě by realita reagovala na váš pocit ztráty a stesku, ALE:

• Přání prospěšná vám, vašemu okolí, potažmo světu se plní mnohem rychleji a snáz, protože vychází z dobrého pocitu - z Lásky a ta má mnohem větší sílu než přání zrozená ze Strachu (je to jako v pohádkách: Dobro vítězí nad Zlem).

• Jakmile si uvědomíte myšlenku, tedy přání založené na strachu, odveďte od něj jakýmkoli způsobem pozornost. Neřešte jej. Můžete si představit přesný opak, který ve vás vyvolá dobrý pocit (třeba velmi živé a čiperné příbuzné)

• Když přijmete, že nejdůležitější na světě je váš dobrý pocit, a budete se na něj co nejčastěji ladit, pak nenaplníte třetí krok: přijetí negativních přání. Abyste totiž mohli negativní přání přijmout, museli byste na ně být stále naladěni: například se neustále bát, že někdo z rodiny zemře.

První reakce

To se mám jako pořád jen usmívat a dělat, že je všechno ok, i když mi něco není příjemné, nebo mě něco vyděsí?

Ano i ne. Je naprosto přirozené, že pokud nejsme naučeni jinak, naše první reakce bývají prudké, bolestné, lítostivé, ustrašené či naštvané. Nemá smysl se za ně peskovat. Smysl má CO NEJRYCHLEJI SE ZNOVU DOBŘE NALADIT. Proč? To už tu bylo psáno: protože si neustále přitahujete to, na co soustředíte své myšlenky a emoce. Takže pokud si chcete přitahovat dobré věci, berte svůj dobrý pocit jako to nejdůležitější na světě.

Shrnutí

• Když cítíme pozitivní emoce, je to informace o tom, že právě myslíme na to, co chceme a přitahujeme si to.

• Když cítíme negativní emoce, je to informace o tom, že právě myslíme na to, co nechceme, a přitahujeme si to.

Takže když se cítíte například naštvaní:

• Nejde o to sobě i druhým vysvětlovat, proč jste naštvaní. Tím byste věnovali další pozornost tomu, co nechcete.

• Nejde o to obhajovat, že musíte být naštvaní, protože zdroj vašeho naštvání je velký a hrozný. Také tím byste věnovali další pozornost tomu, co nechcete.

• Jde o to uvědomit si, že změnou zaměření své pozornosti můžete změnit celý další sled událostí ve svůj prospěch,

• a to tak, že zaměříte svou pozornost na něco příjemného,

• nebo tak, že si řeknete, co tedy chcete, a představíte si to tak, aby vám začalo být lépe.

Přeji vám příjemnou zábavu u čarování :-)

PS: Výjimečně pod tímto příspěvkem ponechám možnost komentářů. Nezapomeňte prosím, že když řeknete "To nefunguje", znamená to vlastně jen: "Soustředím se na to, co mi nejde, a proto mi to i dál nejde." Budu reagovat na komentáře věcné a konstruktivní, případně na dotazy.